Rudolec
Malá osada Rudolec o několika domech asi
V knize Josefa Klempery: Vodní mlýny v Čechách II (Praha, Libri, 2000, s. 95) se píše: „V 17. století měl Rudolecký mlýn tři moučná kola a mlel především pro dvůr v Kliměticích. Historii mlýna dokumentuje i zajímavý záznam ve vysokochlumeckém urbáři z roku 1617: ,...mlynář i žena nejsou poddaní, ale jejich dvě děti ano.' V roce 1669 tu mlynařil Jiřík Šámal, o sedm let později Jiří Šourek."
Rudolec je součástí asi
Takto vypadá Vodní kniha s dvoustranou o mlýnu v Rudolci čp. 4. Kniha je uložena ve Státním okresním archivu v Příbrami (přepis textu viz níže)
Mlynáři Rajlichovi v Rudolci
Mlýn na Sedleckém potoce – Rudolec č. 4 – koupil v polovině 19. stol. pekař František Rajlich a přestěhoval se sem s celou svou rodinou (synové František, Ferdinand a Jan) z Kamýka.
Roku 1869 mlýn poprvé vyhořel.
Z Rudolce se Františkovi potomci postupně vydali do blízkých Sedlčan (František, krupař) a Červeného Hrádku (Jan, mlynář), třetí syn Ferdinand zůstal mlynářem na Rudolci.
Zde nejstarší syn Ferdinanda Ferdinand v mlynářství pokračoval,. zatímco ostatní četní jeho potomci odešli pak do Nahorub (Antonín, mlynář), Jesenice a Chlumu (Jaroslav, řezník a hospodský), Sv. Jana (Božena, hostinská), Libušína u Kladna (Rudolf, dělník), Brna (Karel, inspektor drah) atd.
Ferdinandovi se v Rudolci narodily dvě dcery Aloisie a Marie. Ve vzdálenějších rodinách Rajlichových se tradovalo, že Rajlichovi přišli o mlýn, neb jej jejich příbuzný mlynář propil... Bylo to ale tak, že v roce 1905 tento poslední mlynář Ferdinand Rajlich zemřel nešťastně — spadl opilý do vantrok a dostal zápal plic a vdova Žofie si vzala řezníka Ferdinanda Laláka, který (a později zejména jejich syn) spravoval ne příliš úspěšně mlýn až do r. 1934, kdy ten podruhé vyhořel a kdy jej rodina opustila. Mlýn poté v dražbě koupil Dr. Rudolf Chodounský a za války Bohumil Kremlička. V současnosti mlýn pustne (vlastníky jsou údajně dědicové známého pražského režiséra Radúze Činčery).
Mlýn s pilou Rudolec čp. 4 v roce 2006
Obec Nedrahovice-Rudolec Nedrahovice-Rudolec Village
Mlýn Rudolec čp. 4 - přepis záznamu z vodní knihy, 1872. Rudolec Mill No. 4 - from the Water Book
Jesenice
Jesenice je obec ležíci 7 km jihovýchodně od Sedlčan na polovině cesty do Sedlce, těsně sousedí s Nedrahovicemi (1, 5 km).
Osídlení Jesenice sahá velmi hluboko do bronzové doby. Jesenice patřila původně ke hradu Zvěřinci, který byl postaven na místě osady Zvěrhost. Hrad stával na stejnojmenném horském hřbetu. Prvním majitelem hradu byl Mareš ze Zvěřince, který dal postavit již v roce 1350 kostel v Jesenici. Roku 1471 převzal Zvěřinec Oldřich Růt z Dírného, ale usadil se v Jesenici nad Novodvorským potokem, kde měl i poplužní dvůr. Zvěřinec byl opuštěn a pustl. Růtové vlastnili Jesenici do první poloviny 16. stol., kdy ji prodali Janu Kalenicovi z Kalenic na Nedrahovicích a ti poté rodu Černínů, z nichž se stal patrně nejznámějším Diviš Černín (narodil se v roce 1565 v Nedrahovicích a stal se mimo jiné hejtmanem kraje vltavského, později hejtmanem pražského hradu a 21. června 1621 byl popraven na Staroměstském náměstí v Praze jako jeden z 27 českých pánů). Majetek Diviše Černína se dostal do vlastnictví Polyxeny z Lobkovic, která později panství odkázala svému synu Václavu z Lobkovic. Od roku 1637 byl celý majetek včetně Jesenice trvale připojen k rozsáhlému panství chlumeckému.
Současná Jesenice má kolem 480 obyvatel.
V Jesenici působila v 1. pol. 20. stol rodina Jaroslava Rajlicha, řezníka a hospodského, původem z Rudolce.
